Dyslipidemie a obezita 2011. 
Jak spolu souvisejí a v čem se liší

Souhrn

Přehled o problematice obezity a hyperlipoproteinemií (HLP) či dyslipidemií (DLP) začneme již notoricky známou pravdou (kterou však stále někteří jen obtížně akceptují): HLP/DLP není obezita. Rozhodně není možné klást rovnítko mezi podkožním tukem a hladinou plazmatických lipidů a lipoproteinů. Na druhé straně však je zcela zjevné, že pojítek mezi HLP/DLP a obezitou je řada. Těmto vzájemným souvislostem na jedné straně, ale také odlišnostem na straně druhé, je věnováno toto přehledné sdělení. (1) HLP/DLP i obezita představují skupinu metabolických onemocnění hromadného výskytu (ten se postupně z epidemie stává pandemií) postihující desítky procent obyvatelstva. (2) HLP/DLP i obezita se často vyskytují společně, mnohdy jako důsledek nezdravého životního stylu. Studují se však i faktory genetické a je možné, že budou identifikovány i určité společné předpoklady pro vznik obou onemocnění. Zatím lze pouze uvést, že obezita zhoršuje parametry tukového metabolizmu u geneticky podmíněné HLP. (3) Obě tato metabolická onemocnění představují rizikový faktor pro další choroby, nejvýznamnější společnou komplikací obou (u obezity v případě centrálního typu) jsou kardiovaskulární onemocnění. Společný výskyt HLP/DLP a obezity je často spojen s nálezem dalších onemocnění, jako jsou diabetes mellitus 2. typu (DM2T), hypertenze, prokoagulační nebo prozánětlivý stav. Vše je zahrnováno do komplexu známého jako metabolický syndrom. (4) U nemocných s metabolickým syndromem, a především s centrální obezitou obvykle nacházíme typickou dyslipidemii, v jejímž obraze dominuje především snížení HDL-cholesterolu (HDL-C) a někdy také hypertriglyceridemie. Současná moderní léčba HLP/DLP se zaměřuje po ovlivnění primárního cíle, tedy LDL-cholesterolu (LDL-C), právě na ovlivnění HDL-C. (5) Zdá se, že v některých směrech se i terapeutické snažení u HLP/DLP i obezity bude ubírat stejným směrem. Ponechám stranou triviální (a pacienty jen velmi obtížně akceptovaná) dietní a režimová opatření. I farmakoterapie však (u obezity dnes v klinické praxi opravdu velmi chudá) může přinášet pozitivní účinky na lipidy i BMI. Z antidiabetik byl především metformin považován za lék, který by mohl současně mírně zlepšovat lipidový profil a vést ke snížení hmotnosti. I když větší studie tyto komplexní účinky jednoznačně nepotvrdily, neznamená to, že metformin není základním perorálním antidiabetikem (nejen) u diabetika s DM2T, HLP a obezitou. Pozitivní ovlivnění lipidů, především HDL-C je popisováno po pioglitazonu. Ten, na rozdíl od dalších glitazonů, nevedl sice k redukci hmotnosti, ale alespoň ji neovlivňoval negativně. Z antidiabetik působících pozitivně na lipidy i hmotnost je třeba uvést inkretiny, především liraglutid. Ten významně snižuje hladinu triglyceridů a má anorektické účinky. Z hlediska léčby nelze opomíjet metabolické účinky bariatrických výkonů. Dochází po nich nejen k redukci hmotnosti, ale zlepšuje se i lipidový profil a dále též kompenzace diabetes mellitus (DM). Považujeme za vhodné zmínit na tomto místě fakt, že již před více než 3 desítkami let byla bariatrie využívána k léčbě HLP. A výsledky z 25letého sledování po studii POSCH (ileální bypass indikovaný pro HLP) prezentované v roce 2010 potvrzují snížení celkové i kardiovaskulární mortality v operované skupině navzdory tomu, že neoperovaní byli výrazně častěji léčeni statiny.

Klíčová slova:
hyperlipoproteinemie – dyslipidemie – obezita – HDL-cholesterol – metabolický syndrom – ileální bypass – inkretiny – niacin – anacetrapib